Historie

Na našich stránkách můžete najít informace o památných stromech na území obce s rozšířenou působností Chomutov. Na tomto území vyhlašují stromy za památné dle ust. § 46 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, dva orgány ochrany přírody a to Magistrát města Chomutova a Městský úřad Jirkov a to na území jím svěřené.

Historie ochrany stromů na našem území

Stromy byly již v době středověku chráněné a to především samotnými vlastníky půdy což byly ve většině případech především svobodná královská města, šlechtici a největším vlastníkem a správcem byl král. Je známo, že například v křivoklátských lesích přímo spadající pod krále bylo zakázáno jakékoliv kácení dřevin a sloužily pouze pro lov divoké zvěře. Díky tomu si zachovali svůj až pralesní charakter. Nejstarší ze zachovalých právních předpisů bylo “Právo českého knížete Konráda Oty I.” z roku 1189 kde jsou vyjmenovány tresty za poškozování stromů.

V zákoníku Majestas Carolinas z roku 1348, který se nepodařil Karlu IV, přes odpor šlechty prosadit bylo konstatováno:

"Lesuov našich divné z zemí i také krásné shromažděnie netoliko bychom je chtěli rozptýliti, ale také snažnů stráží ode všeho rubánie, leč bychom co komu zvláště dopustili, zachovati mieníme a nepoškvrněné věčně je míti chtiec, přikazujem." Marie Terezie v roce 1754 vydává “Řád lesní” na zlepšení hospodaření v lesích plus přikazuje vysazovat stromy podél cest. Obyvatelstvo se většímu zájmu o ochranu stromů začalo zajímat až koncem 19. století rozmachem tzv. okrášlovacích spolků. Například v roce 1899 pan Jan Evangelista Chadt Ševínský publikoval jako lesní revírník přehled památných stromů na území Čech.

Okres Chomutov po roce 1945

Po druhé světové válce se chomutovští učitelé Milan Jindra, v roli okresního konzervátora Státní ochrany přírody, a Josef Lorber, coby konzervátor-specialista, spolu s lesním inženýrem Ullmanem z Kadaně rozhodli zmapovat památné stromy v okrese Chomutov. V rámci naplňování zákona č. 40/1954 Sb. O státní ochraně přírody se podařilo díky zmíněným nadšencům a kolektivu zpravodajů SOP, kolem nich sdružených, vypracovat v rámci Severočeského kraje nejpodrobnější síť podchycených významných stromů rostoucích na nelesních pozemcích, což je jistě pozoruhodné. Mnohé z těchto stromů vydržely civilizační nápor dodnes a jsou stále ozdobou krajiny.

Největší ztrátou mezi památnými stromy v Chomutovském okrese se stal zánik Ahníkovského Dubu u Sklípku, který byl zlikvidován v rámci postupu hnědouhelného lomu. Jednalo se o nejstarší a nejmohutnější strom v okrese, jenž se nacházel 1,4 km západně od Ahníkova. Tento dub zimní (Quercus petraea) měl výčetní obvod 660 cm, obvod na patě (ve výši 0,30 m) 798 cm a výšku 19 m. O jeho stáří kolovalo více pověstí – dle jedné měl být pamětníkem založení Kralup v 9. století, dle další byl zbytkem dubového háje v místech, kde byl po roce 1253 vystavěn templářský kamenný klášter, dle jiné verze měl být zasazen po dobytí kláštera husity na Květnou neděli v roce 1421. Posuzovatelé Milan Jindra a Josef Lorber odhadovali věk na 500 až 600 let.

Přes ztráty památných stromů na Chomutovsku, k nimž došlo v důsledku rozšiřování těžby hnědého uhlí i přes zábory ploch pro vodní nádrže Kadaňský stupeň, Nechranice a Přísečnice, zůstala většina památných stromů v okrese zachována.