Na území se nacházejí rostliny "mořského pobřeží". Slaniska jsou místa se zajímavou půdou, obsahují velký podíl solí, které se do půdy dostávají třeba vzlínáním. Sole pocházejí z období, kdy zde bývalo pradávné moře. Dnes tvoří solí nasycené usazeniny místní horninové podloží. Na rozdíl od přímořských slanisek, která obsahují hlavně chlorid sodný, je salinita půd v severozápadních Čechách způsobena rozpustnými sírany, hlavně síranem hořečnatým (hořká sůl). Slanisko u Škrle se nachází v údolí říčky Chomutovky a jde o místo, které je ve srážkovém stínu, voda tu vzlíná a rychle se odpařuje. Z pohledu české přírody jde o mimořádný unikát.

kategorie: přírodní památka

rozloha: 3,41 ha

rozloha ochranného pásma: 13,5 ha

předmět ochrany: Zachování význačné halofytní lokality s druhově bohatým výskytem slanobytných a xerotermních druhů a ochrana populací kriticky ohrožených druhů rostlin.

kategorie IUCN: IV - území pro péči o stanoviště/druhy

kraj: Ústecký

okres: Chomutov

obec s rozšířenou působností: Chomutov

obec: Bílence

katastrální území: Škrle

překryv s dalšími druhy územní ochrany: evropsky významná lokalita Slanisko u Škrle

datum vyhlášení: 28.05.2002 Okresním úřadem Chomutov

příslušný orgán ochrany přírody a krajiny: Krajský úřad Ústeckého kraje

plán péče: v dnešní době je aktualizován

minimální nadmořská výška: 250 m

maximální nadmořská výška: 265 m

bioregion: Mostecký

fytogeografické členění: Žatecké Poohří

výskyt zvláště chráněných druhů:

rostliny - Nejčastější slanomilnou rostlinou na lokalitě je jitrocel přímořský (Plantago maritima), kuřinka solná (Spergularia salina), ale vyskytují se také komonice zubatá (Melilotus dentatus), zeměžluč spanilá (Centaurium pulchellum), prorostlík nejtenčí (Bupleurum tenuissimum),  a oman britský (Inula britannica). Ze suchomilných rostlin převládá hvězdnice zlatovlásek (Aster linosyris) a kozinec dánský (Astragalus danicus).

Na zaplavovaných loukách kromě rákosu rostou vzácný olešník kmínolistý (Selinum carvifolia), srpice barvířská (Serratula tinctoria), žluťucha lesklá (Thalictrum lucidum) a zdravínek jarní (Odontites vernus). Do chráněného území byla přestěhována populace jarvy žilnaté (Cnidium dubium) a ostřice černoklasé (Carex melanostachya Willd.).

Halofilní rostliny na Chomutovsku byly potvrzeny na lokalitě: prorostlíku nejtenčího, ostřice černoklasé a jitrocelu přímořského brvitého.

Živočichové - krutihlav obecný (Jynx torquilla), pěnice vlašská (Sylvia nisoria) a strnad luční (Emberiza calandra). 

Lokalita sloužila až do poloviny dvacátého století jako pastvina a příležitostně tak byla využívána až do sedmdesátých let. Už v té době byly některé části zalesněny borovicí lesní (Pinus sylvestris) a zarůstaly náletovými dřevinami. Zbylé plochy suchých úzkolistých trávníků začaly zarůstat vysokostébelnými travinami, z nichž dominuje třtina křovištní (Calamagrostis epigejos), ale jejich šíření bylo zpomaleno vysokým obsahem solí v půdě. Lužní louky podél toku Chomutovky zarostl rákos obecný (Phragmites australis), jehož výskyt se díky vyhlášení přírodní památky podařilo omezit v prostoru prameniště na východním okraji lokality. Opatření prováděná podle plánu péče také zabránila dalšímu šíření rákosu, třtiny a dřevin.